EL Jaroslav Hlava (83) – Jiří Bouda

Jiří Bouda – EL Jaroslav Hlava (83)

Jiří Bouda se narodil v roce 1934 v Praze do rodiny významného malíře a ilustrátora Cyrila Boudy. Jeho umělecké nadání se projevilo již v mládí. Po absolvování Státní grafické školy byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou do ateliéru profesora Karla Svolinského.

Během studia se seznámil s talentovanou výtvarnicí a svou budoucí ženou, Janou. Společně úspěšně zrestaurovali Langweilův papírový model Prahy z počátku 19. století, který je od 2. světové války pod správou Muzea hlavního města Prahy. Celá práce jim trvala šest let.

Boudovou velkou láskou a inspirací jeho tvorby byla železnice. Není tedy překvapením, že po ukončení studia přijal práci signalisty na nádraží v Bubenči v Praze, kde si mohl dále užívat atmosféru vlaků a železnice. Od roku 1968 se stal předsedou skupiny pro studium a dokumentaci železniční historie. Významným způsobem se podílel na spolupráci s technickými muzei v Praze, Brně i dalších městech při přípravě rozsáhlých výstav o dopravě např. 100 let veřejné dopravy v Praze, 100 let hromadné dopravy v českých zemích, Jak se kdysi cestovalo a dalších.

Jiří Bouda byl významným českým grafikem a dlouholetým členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Kromě tématu železnice se jeho tvorba inspirovala cestami doma i v zahraničí. Celý život tvořil v Praze, kde roku 2015 zemřel.

Dílo vzniklo technikou dřevorytu. Dřevoryt je technikou náročnou na čas a materiál. Rytec používá ke své práci příčně ke kmeni stromu poříznutou desku ze zimostrázového nebo hruškového dřeva, dokonale vyhlazenou a tvrdostí srovnatelnou s deskou kovovou. Dřevoryt vynalezl okolo roku 1780 v Anglii Thomas Bewick, během 19. století se stal velice precizní a rozšířenou grafickou technikou. Začátkem 20. století jej zatlačily do pozadí progresivnější tiskařské metody.